České země prožily v letech 1945–1951 nejrozsáhlejší migrační přesuny ve svých dějinách. Stěží nalezneme nějaké další území střední Evropy s tak dlouhou státoprávní tradicí, které bylo v této době postiženo tak masivním pohybem obyvatelstva. Podle předběžných odhadů české území během prvních dvou poválečných let opustilo, přestěhovalo se na něj nebo alespoň v jeho rámci změnilo bydliště více než 5 milionů osob opustilo české území, přistěhovalo se nebo v jeho rámci změnilo bydliště, přičemž se tak mohlo stát jak z přímého donucení, tak pod tlakem situace nebo zcela dobrovolně.
Zdaleka největší migrační pohyby přitom představovaly na jedné straně útěky, vyhánění a nucené vysídlování Němců (více než 3 miliony migrantů), na straně druhé příchod Čechů a příslušníků dalších národností do vysídlených území (přibližně 2 miliony osob). Oba tyto procesy probíhaly současně, tvoří rub a líc jedné a téže mince. Vzájemně se přitom podmiňovaly či přímo podněcovaly a poměrně záhy se ocitly pod systematickou kontrolou a jednotným řízením ze strany orgánů československé státní moci, což dosavadní historiografický výzkum reflektoval jen částečně. Předmětem dokumentace v rámci Edice VNPČP nejsou však pouze migrace jako takové a jejich průběh, ale i jejich průvodní okolnosti a bezprostřední dopady.
Vysídlení Němců a znovuosídlování Sudet patří k nejdůležitějším milníkům v moderních dějinách českých zemí a česko-německých, popř. česko-rakouských vztahů. Nucené, stejně jako dobrovolné (avšak státní mocí iniciované) migrační proudy během několika let zcela proměnily etnickou, sociální, politickou a hospodářskou strukturu pohraničí a ve svých důsledcích významně ovlivnily také tvářnost celého Československa. Edici VNPČP lze proto považovat také za příspěvek k výzkumu celkového historického vývoje na té části státního teritoria, která v prvních poválečných letech prošla zvlášť hlubokými civilizačními proměnami.
Prostorový rámec dokumentace tvoří území dnešní České republiky. Souvislosti s relativně svébytným vývojem na Slovensku a spojitosti s děním v zahraničí jsou vysvětlovány v případě potřeby na příslušných místech. Vzhledem k zaměření pozornosti na problematiku poválečných migrací se dějiště většiny dokumentovaných událostí nachází v pohraničí českých zemí, případně ve vnitrozemí, a to zejména v oblastech s významným či převládajícím poměrem německy hovořícího obyvatelstva. Celkově se jedná o více než třetinu rozlohy českých zemí.
Šíře zaměření Edice VNPČP vyplývá ze snahy co nejúplněji dokumentovat příčinné, geografické a časové souvislosti sledovaného tématu. Důležitým vstupním předpokladem je přitom systematické propojování dvou historických procesů (tj. vysídlování a vnitřních sídelních změn) v rámci jednoho koncentrovaného výzkumu. V centru pozornosti tak stojí osudy lidí, kteří za zcela rozdílných podmínek a z různých pohnutek, jako „vítězové“ nebo „poražení“, dobrovolně nebo pod nejrůznějšími formami nátlaku, v období let 1945 až 1951 opustili české země, změnili v jejich rámci bydliště, nebo se nově přistěhovali, což pro většinu z nich nepochybně představovalo hluboký zásah do života.
Po dlouhá desetiletí bylo pravidlem, že jak v odborném výzkumu, tak i v širší společenské reflexi témat sledovaných Edicí VNPČP byla pozornost soustřeďována jen na určitou skupinu obyvatel – většinou na ty, kteří byli v inkriminované době považováni za Němce. Na rozdíl od tohoto „filtrování“ podle etnických hledisek se předkládaná edice nezaměřuje pouze na jednu část obyvatelstva, ale snaží se vždy zohledňovat veškeré obyvatelstvo, které bylo v daném časovém rozmezí na pohraničním území českých zemí přítomné. Dokumentace tedy zachycuje i situaci a osudy mnoha Čechů (starousedlíků v Sudetech, novoosídlenců, reemigrantů přicházejících ze zahraničí aj.) a příslušníků četných minorit, kteří také alespoň dočasně našli v pohraničí nový domov (Slováci, Romové-cikání, Rusíni, Židé, Maďaři, Řekové a Slavomakedonci, zahraniční dělníci aj.). Tím se také značně rozšiřuje dosud běžný binacionální interpretační rámec, který vycházel z tradičních výkladových schémat zaměřených na česko-německé, resp. česko-rakouské vztahy. To, co se po roce 1945 mezi Čechy a Němci událo, se najednou rýsuje jako komplexnější příběh, který poznamenal i osudy celé řady dalších lidí.
Osudy původních a nových obyvatel Sudet byly samozřejmě významně ovlivňovány politikou tehdejší státní moci. Nosný pilíř Edice VNPČP proto tvoří materiály dokumentující interakci mezi dvěma hlavními historickými aktéry: na jedné straně jsou to představitelé státní moci a případní další veřejní činitelé, na straně druhé je to obyvatelstvo přítomné na daném území.
Od konce třicátých let 20. století se v politice státu vůči občanům žijícím na jeho teritoriu začal projevovat nový důležitý prvek, který pak byl aktuální až do počátku padesátých let: oproti předchozí době začaly nyní státní orgány zcela běžně usilovat o proměnu dosavadních sídelních a populačních struktur prostřednictvím přímých fyzických zásahů, a to doslova v masových měřítcích. Tím se etablovala nová oblast státní politiky, kterou nazýváme sídelní politikou. V jejím rámci státní moc plánovala a určovala, za jakých podmínek a podle jakých kritérií mohou obyvatelé coby příslušníci různých společenských skupin na určitém území setrvat, kdo má být přesídlen, popř. pobídnut cílenými impulsy k migraci.
V souvislosti se sídelní a populační politikou československých státních orgánů lze dokumenty publikované v rámci Edice VNPČP rozčlenit do čtyř rovin. První rovinu představuje dokumentace ideových motivů sídelní politiky. Zaměřením pozornosti na interní diskuze mezi vysoce postavenými úředníky a politiky je možné lépe porozumět tomu, z jakých představ tyto odpovědné osoby ve svých koncepcích vycházely a jaké cíle sledovaly. Na této vysoké úrovni mohou být velmi zajímavé také návrhy, které sice nakonec nebyly realizovány, ale byly tehdy vážně brány v potaz.
Druhá úroveň se týká „navenek“ praktikované politiky či administrativní činnosti. Zde stojíme před úkolem získat co nejúplnější přehled nejen o vydaných normativech (většinou se jednalo o normy podzákonné, které nebyly plošně zveřejňovány), ale i neveřejných interních pokynech. Cílem je tedy co nejpřesnější zmapování snahy ústředních orgánů o řízení migrační a integrační (či dezintegrační) politiky na sídelním území.
Teprve třetí úroveň tvoří materiály dokumentující fungování těchto normativů v praxi a jejich konkrétní důsledky pro obyvatelstvo a jeho životní podmínky. Tuto oblast dokumentujeme se zaměřením na početné individuální osudy zachycené v úředních spisech a také na základě přiblížení obecné situace panující v konkrétních regionech a lokalitách. Jde zde primárně o interakci mezi obyvatelstvem a úřady jakožto představiteli státní moci. Do tohoto problémového okruhu spadají však i případné odchylky od původních představ ústředních orgánů, k nimž docházelo v praxi nižších instancí státního aparátu, a také otázka, jestli činovníci na různých stupních státní správy nesledovali odlišné, nebo dokonce protichůdné zájmy.
Čtvrtá a poslední, ale pro pochopení společenské reality tehdejší doby velmi důležitá úroveň spočívá v ilustraci vzájemných vztahů mezi příslušníky jednotlivých skupin obyvatel. Značné množství získaných dokumentů se může stát základnou pro rekonstrukci postavení, v němž se různé společenské skupiny ocitly, a může poskytnout detailní vhled do mnohotvárných střetů mezi vzájemně si konkurujícími skupinovými zájmy či do integrace (nebo naopak dezintegrace) jednotlivých etnických a sociálních entit.
Další důležitou součást zvoleného přístupu představuje úsilí zveřejnit svědectví umožňující důkladnější poznání souvislostí mezi dvěma faktory: migracemi obyvatelstva na straně jedné a transformací různých společenských struktur na straně druhé. Jde přitom o otázku, jaké strukturální proměny je možno, popřípadě nutno, připsat na vrub důsledkům poválečných migrací, ale také zda a které projevy transformace lze chápat jako klíčové cíle předem vytčené odpovědnými aktéry politického a hospodářského života, přičemž přesuny obyvatelstva měly posloužit jako prostředek k jejich dosažení. V tomto ohledu jsou relevantní například i otázky proměn vlastnických vztahů, které umožnila až výměna obyvatelstva a které měly následně trvalý vliv na sociální strukturu. V neposlední řadě si podrobný výzkum zasluhují i změny, které se projevily ve způsobu alokace veřejných hodnot a politické moci, stejně jako například posuny ve vnímání kulturních a duševních hodnot, ve vztahu k místu bydliště, krajině apod.
Napište nám na info@vnpcp.cz
nebo nás navštivte na Facebooku 
Data © 2011-2015 Conditio humana, o.s. / Nakladatelství Zdeněk Susa, Web & Design © 2011-2015 Vladimír Klaus - AUDREY software.
Všechna práva vyhrazena.
